Slaměnka

Zajímavou oblastí v moderním ekologickém stavebnictví je kromě pasivních a nízkoenergetických domů také snaha o využití čistě přírodních stavebních materiálů. Podle vyučeného tesaře Lukáše Čejny, který do soutěže přihlásil svou „slaměnku“, je to nejen způsob šetrný k životnímu prostředí, ale i způsob bydlení pro člověka harmonický a přirozený.

Rodinný domek v jižních Čechách postavil autor podle vzoru našich předků z toho, co má člověk v bezprostřední blízkosti místa, kde hodlá žít. Stačilo mu tak dřevo, kámen, sláma, hlína a rákos.

Dřevěný skelet domu (sestavený bez použití jediného hřebíku) je vyplněn půlmetrovými vrstvami slámy, které jsou potažené vnitřními i vnějšími hliněnými omítkami a nahozeny pískovo-jílovým štukem. Střechu vyrobil z rákosové vrstvy silné 40 cm a ve špici ji po celé délce zabezpečil šindelovým krovem. Zachoval i tradiční interiérové členění místností, které přirozeně využívá tepla hliněných kamen a zajišťuje tak šetrné hospodaření s energií. Dům vytápějí kamna v přízemí, které zároveň slouží jako pec na vaření. Výškově dosahují až do patra, kde plynule přecházejí do komína a zajišťují sálavé teplo s výdržností až 12 hodin. Elektřina je pak používána výhradně pro provoz umělého osvětlení, pračky, lednice a vodního čerpadla.

Svépomocná stavba slaměnky vyšla svého autora přibližně na 2,5 milionu korun, tedy srovnatelně s náklady pro každou běžnou novostavbu. Specifickým konstrukčním řešením, použitým materiálem a celkovou filozofií přírodního bydlení představuje Čejnova slaměnka zajímavou alternativu pro všechny, kteří se rozhodli bydlet jinak a ohleduplně – k životnímu prostředí i k sobě samým.