Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Doba poplastová

Ve světle současných ekologických aktivit se zdá, že plastům pomalu odzvonilo. Máme ale reálné alternativy, jak je nahradit? A byla by to změna k lepšímu?


Plasty jsme sice objevili už v 60. letech 19. století, ale do naší civilizace vstoupily naplno až před zhruba sedmdesáti lety. Nežijeme s nimi tedy nijak dlouho, ale přesto jsme se na nich stali doslova závislými. Vlastně ale není divu. Když odhlédneme od problémů s recyklací, tak na světě těžko najdeme dokonalejší materiál než plastový polymer. Je lehký, pevný, neprodyšný, snadno se s ním manipuluje a dokážeme ho velmi úsporně vyrobit jako vedlejší produkt při rafinaci ropy. Zavedení plastů do výroby a distribuce umožnilo rozvoj civilizace, ve které dnes žijeme. Než jsme začali balit potraviny do vzduchotěsných plastových obalů, podléhaly zkáze během pár dnů. Léky znehodnocovala kontaminace a stavební hmoty vlhkost. Skleněné nádoby byly křehké, kovové díly strojů znamenaly tuny zbytečné váhy a litry spáleného paliva. V době nadnárodně propojené ekonomiky, nároků na snižování uhlíkových emisí, dlouhé trvanlivosti a zdravotní nezávadnosti zboží zkrátka nemáme za plasty stejně kvalitní náhradu.

Doba poplastová_1

Jak v praxi vypadá snaha zbavit se plastů, ilustruje případ firmy Iceland Food. V lednu 2018 řetězec s mraženým zbožím oznámil záměr stát se prvním velkodistributorem nezávislým na plastových obalech. O několik měsíců později ovšem musel přiznat, že papírové obaly nejsou vhodné pro ohřev, jsou méně trvanlivé, dražší, mají vyšší uhlíkovou stopu a jejich zavedení připravilo firmu o pětinu tržeb.

Podobné problémy zažívají i další společnosti, které se závislosti na plastech snaží zbavit. Obaly jsou přitom jen jedním (byť největším) segmentem, který umělé hmoty využívá. I kdybychom je zde nahradili, budeme stále stát před problémem, jak nahradit stavební materiály. Hmoty, ze kterých vyrábíme protézy, umělá srdce, obaly na medicínské produkty a transfúzní vaky. Termální, elektrické a akustické izolace, vodotěsné membrány a potrubí. Součástky strojů a přístrojů. Na světě dnes v podstatě nenajdete obor, který by nepracoval s něčím plastovým. Všechny tyto materiály prošly desítkami let vývoje a bezpočtem přísných testů, aby přesně odpovídaly vysokým nárokům, které na ně klademe. Dělat toto všechno znovu by bylo nepředstavitelně náročné a drahé. To ovšem neznamená, že bychom se o to neměli snažit.

Doba poplastová_infobox_2

Vyhodit, recyklovat, znovu využít

Jedním z nejkomplexnějších plánů, který se týká budoucnosti nakládání s plasty, je tzv. New Plastic Economy, na kterém se podílí konzultační firma McKinsey & Company s think tankem Ellen McArthur Foundation a který zaštiťuje Světové ekonomické fórum. Představen byl v roce 2016 na setkání Světové zdravotnické organizace v Davosu a zapojily se do něj největší světové firmy jako Unilever, Danone, Veolia, Suez, Coca Cola, LʼOreal, Procter & Gamble a další. Závěry studie definují tři hlavní oblasti, které by měly problémy s plastovým odpadem vyřešit.

První skupinou je asi 20 % plastových výrobků, které lze už dnes využívat opakovaně. U nich budou podniknuty kroky v úpravách distribuce i zpětného odběru a bude podpořeno jejich využívání především mezi velkými firmami. Další skupinu, která zahrnuje až 50 % všech plastových výrobků, lze po úpravách složení a zpracování účinně a ekonomicky výhodně recyklovat. Namísto současné mechanické recyklace, která produkuje materiály nižší kvality, předpokládá plán využívání recyklace chemické. Ta odpad rozkládá chemickými a tepelnými procesy na základní složky, které pak využívá jako vstupní materiály ve výrobě. Největší výzvu představuje zbývajících 30 % odpadu, který nelze v současné podobě recyklovat ani opakovaně používat a který bude muset být buď nahrazen přírodními alternativami nebo projít radikálním redesignem.

Doba poplastová_2

Redesign

Problémovou skupinu plastů, která bude vyžadovat největší péči, tvoří především drobné výrobky, jež nelze efektivně třídit, materiály skládané z více složek a plasty kontaminované mastnotou, chemikáliemi a zbytky jídel. Dobrou zprávou je, že právě do této oblasti směřuje nejvíce inovací, které už dnes přináší konkrétní řešení.

V sektoru obalů už například obtížně recyklovatelný pěnový polystyren nahrazuje hmota získávaná z houbových vláken nebo lisovaná vlákna zbylá po zpracování cukrové třtiny. Protein casein zachytávaný v odpadu při výrobě mléka je čím dál tím častěji používán pro výrobu transparentních obalů. Pro stavební izolaci využíváme místo umělohmotných pěn slámu, vlákna z konopí nebo kamenitou vlnu.

Doba poplastová_infobox_1

Některé nápady pak eliminují plasty úplně odlišným přístupem. Například Signal vyvinul zubní pastu ve formě rozpustných tablet, které si do vlastní nádoby nakoupíte v „bezobalové“ drogerii. Podobných úspěšných projektů a technologií jsou stovky. Ke skutečné nezávislosti na plastech ale ještě máme daleko.

Problémy s bioplasty

Materiál, který by byl stejně univerzálně využitelný jako plastové polymery, ale byl by přírodně rozložitelný, je v dnešním světě ekvivalentem svatého grálu. Pokroků v jeho hledání sice dosahujeme, ale žádná nová technologie není bez vlastních problémů. Dobrým příkladem jsou „bioplasty“ materiály vyráběné z celulózy, kyseliny polymléčné, škrobů a dalších přírodních surovin. Rádi je považujeme za ekologicky šetrné materiály, které se v přírodě rozkládají, a doufáme, že díky pokroku v technologiích jejich výroby by mohly brzy dohnat plasty i ve vlastnostech. Proč na ně tedy ve větší míře nepřecházíme?

Jedním z hlavních důvodů, který brání většímu rozšíření bioplastů je fakt, že se v rozporu s obecnou představou v přírodě samy od sebe nerozkládají. Pro likvidaci je potřeba zajistit svoz a uložení do speciálních kompostérů s teplotou a tlakem dostatečně vysokým na nastartování rozkladných procesů. Skládek, kde tyto kompostéry fungují, ovšem zatím není mnoho a většina bioplastů tedy končí ve spalovnách nebo na běžných skládkách.

Doba poplastová_3

I kdybychom tento problém odstranili, budeme stát před paradoxně znějícím faktem, a to sice, že tolik proklínané plasty jsou na rozdíl od jejich bioprotějšků velmi šetrné vůči životnímu prostředí. Roční produkce plastových materiálů se dnes pohybuje kolem 330 milionů tun a na její pokrytí nám stačí jen asi 6–8 % roční těžby ropy. Pokud bychom chtěli poptávku pokrýt z rostlinných zdrojů, museli bychom jen pro pěstování vstupních materiálů obětovat obrovské množství zemědělské půdy a vody. Profesorka Michelle Cooteová z Australian National University to hezky vystihla v rozhovoru pro agenturu ABC News, když řekla, že „nahradit veškerý plast jeho alternativami by znamenalo environmentální katastrofu.“

Věda nás nezachrání

Plastový odpad, který zamořuje naši planetu, je jedním z nejakutnějších problémů dneška. Při jeho řešení bychom ale neměli přejít do druhého extrému a začít na umělé hmoty nahlížet jako na absolutní zlo.

Plast není sám o sobě problém. Problémem je jeho likvidace, jinak je to přímo úžasný materiál,“ říká Sasitsh Sinha, ředitel environmentální skupiny Toxic Link, která se zasazuje o řešení problému s plastovým odpadem v Indii. „Měli bychom se proto naučit dívat se na plastový odpad ne jenom jako na problém technologický, ale hlavně jako na problém sociální. Abychom ho vyřešili, musíme především změnit naše chování a návyky. Naučit se recyklovat, používat věci opakovaně a drasticky omezit spotřebu hlavně jednorázových plastů. Takový přístup přinese daleko lepší výsledky, než když budeme spoléhat na to, že nás zachrání věda.“

Další články