Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Zelená do měst: válka proti suchu

Sucho z našich končin hned tak nezmizí. Nejen na venkově, ale i v zalidněných aglomeracích se mu naštěstí můžeme bránit. Ptáte se jak? Tím nejpřirozenějším způsobem, který máme – za pomoci přírody a zeleně. Kdysi jsme ji z měst vykázali ven, teď je na čase pozvat ji zpátky. A s ní i o trochu lepší život.


Od roku 2015 přicházejí od tuzemských odborníků na množství a jakost vody stále více alarmující zprávy. Ty nejhorší pak Český hydrometeorologický ústav doručil letos v polovině dubna. Minimum srážek za poslední půl rok má za následek nedostatek vody v orniční vrstvě, což již brzy na vlastní kořeny pocítí jak volně rostoucí flóra, tak hospodářské plodiny. 

ČHMÚ dále ve zprávě pokračuje: „Velmi špatná je situace v případě deficitu kumulovaného za 24 měsíců. Ten vypovídá o dlouhodobém působení sucha. Deficit za 24 měsíců vypovídá o nedostatku vody v půdě pro stromy a lesní porosty. Většina území je přitom zasažena vysokým deficitem a na části území, v severních Čechách a na Liberecku, je deficit dokonce extrémní.“

Vloni se úhrn chybějících srážek na našem území pohyboval kolem 400 mm, což je zhruba jeden průměrně deštivý rok. Pavel Zahradníček z vědeckého portálu Intersucho uvedl pro server Novinky.cz, že na našem území chybí v průměru 200-300 litrů srážek na jeden m2.

Zelená do měst_5

Průtoky řek jsou podprůměrné, či dokonce výrazně podprůměrné, na některých horských tocích dokonce na „od 50 do 90 % dlouhodobého průměru pro měsíc duben.“

Podle bioklimatologa Miroslava Trnky, koordinátora týmu Intersucho, je hlavní příčinou probíhající klimatická změna a s ní přicházející trendy jako nárůst teploty, zvýšení slunečního záření (vinou úbytku oblačnosti), prodloužení vegetační sezóny a snížení relativní vlhkosti. Trnka k tomu v rozhovoru pro ČRo Plus dodává: „Tento trend bude bohužel dál pokračovat i v příštích desetiletích, protože zkrátka koncentrace skleníkových plynů dále stoupají a stoupat ještě budou i přes ta opatření, o kterých zatím spíše jenom mluvíme.“

Jinými slovy, sucho je tu a zjevně se chystá pobýt. Pokud nepřijde nějaký zázrak doslova z nebes, a to v podobě desítek dnů intenzivního deště, nedostatek vláhy nám brzy začne škodit a zdaleka to nebude jen na polnohospodářské úrovni. Výrazně se dotkne i lidských osídlení a městských aglomerací. I tam se ale se lze nepříznivě suché budoucnosti bránit, a to často efektivněji, než by se mohlo na první pohled zdát.

Zelená do měst_1

Rostliny pro tělo a duši

Jak zdárně navracet vláhu do krajiny, napověděl například spolkem Živá voda vybudovaný Model Zdoňov, projekt obnovy hydrologického režimu 20 km2 vybrané krajiny za pomoci toků a mokřadů, rybníčků, tůní, stromů s keři a dalších prvků. Tato iniciativa také v loňském roce obdržela titul Nápad roku v soutěži E.ON Energy Globe (více info přímo na webu soutěže). Je nicméně pochopitelné, že ve městě lze dané postupy aplikovat jen v omezené míře, třebaže hustší zeleň na bulvárech a mezi domy je víc než potřebná.

Rostlinstvo ve městech hraje nezastupitelnou roli – především ochlazuje lidská sídla a obecně ovlivňuje jejich mikroklima, napomáhá zachycovat poletující prach a jiná drobná znečištění, nemluvě o funkci psychologické. Je prokázáno, že městská zeleň pozitivně působí na obyvatele redukováním stresu a úzkostí, zlepšuje kognitivní funkce, snižuje rizika depresivních stavů a celkově přispívá k větší psychické a fyzické pohodě. A navíc se na ni krásně dívá. Pozitivních vlivů přírody na člověka si jsou vědomy i mnohé zahraniční metropole.

Zelená do měst_infobox_1

Osázená města

Starostka Paříže Anne Hidalgová a její tým například vybudovali projekt zazelenění sta hektarů města světel, a to i za pomoci osazování střech a fasád domů. Jak se vše vydařilo, bychom měli posoudit již letos, ačkoli nelze vyloučit, že vinou koronavirové krize se některé práce zpozdí.

Londýnský starosta Sadiq Khan oproti tomu nabízí ještě ambicióznější plány – jak se nechal slyšet, rád by ze svého města vytvořil první „National Park City“ a za pomoci výsadby stromů a zásluhou nových parků chce zazelenit až polovinu aglomerace nad Temží, to vše do roku 2050.

Zelená do měst_2

Oproti tomu Singapur již začal s výstavbou a renovací domů, v jejichž případě je funkční zeleň součástí projektu od samého počátku. Stačí si vyhledat obrázky tamějšího luxusního hotelu PARKROYAL COLLECTION Pickering. A nejsou jediní. Ocenění pro ekologicky šetrné stavby obdržela třeba i mnichovská centrála koncernu Siemens anebo Muzeum budoucnosti v Riu de Janeiro. Čínské industriální město Š’-ťia-čuang by se pod vedením ateliéru architekta Stefana Boeriho rádo proměnilo téměř kompletně v les a podobně, byť v menším, by chtěl Boeri úřadovat i v mexickém Cancúnu.

První velké zelené stavby lze ostatně najít i v Česku, například budovu banky ČSOB na pražských Radlicích. Naše hlavní město na tom není ohledně své zelenosti vůbec zle. V roce 2018 mu společnost TravelBird ve svém Green Cities Indexu přiřkla titul nejzelenějšího města planety, v němž poměr zelené plochy tvoří téměř sedmapadesát procent. Neznamená to ale, že by nemohlo být i lépe.

Zelená do měst_6

Svoje k tomu dodává také Marek Vácha, tiskový mluvčí Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy: „Město potřebuje jak velké dobře spravované parky krajinného charakteru, které jsou ideální pro celodenní rekreaci a pobyt v přírodě, aniž by bylo nutné za ní jezdit desítky kilometrů za město, tak inspirativní a klidné prostředí v bezprostřední blízkosti domova, stromy a přírodní biotopy dobře začleněné do veřejných prostranství a poloveřejných dvorků. Ne každý má zahradu a zejména pro seniory a rodiče s malými dětmi je to velmi důležité.“

Betonové zahrady

Cest k výraznějšímu zazelenění městské zástavby je dost. Jedním z prostorů, kam se může v sídlech navrátit příroda, jsou například střechy. Už vloni v létě se objevily zprávy, že česká vláda zvažuje pro nové průmyslové areály a nákupní centra povinnost osazovat střechy půdou a rostlinným porostem, který by kromě ochlazování okolí mohl zároveň sloužit jako tepelná izolace samotných budov.

Zelená do měst_infobox_2

Součástí ekologického smýšlení o městech je ale též snaha o zadržování vláhy přímo v městské půdě. Marek Vácha připomíná, že se již podařilo prosadit a zrealizovat úspěšné revitalizace pražských potoků, a propojit tak péči o pražskou přírodu s vodohospodářskými opatřeními na těchto tocích. Velmi úspěšná jsou Čihadla na Rokytce a v současné době byla dokončena revitalizace Říčanského potoka pod Lítožnicí. V hospodaření s vodou by ale mohly být nápomocny také nové druhy betonu, které se mohou tvářit futuristicky, nicméně i tak se staly realitou. Na počátku letošního roku představila německá společnost Godelmann v obytné čtvrti v Brieselangu pár kilometrů západně od Berlína nový druh revoluční betonové dlažby, která s pomocí speciálních drážek propouští vodu, napomáhá vsakování i vaporizaci a zároveň do jisté míry napršenou tekutinu navíc v kombinaci se speciálním ložným materiálem i filtruje, čímž ochraňuje spodní vody. Přinejmenším květiny a další flora v sídlech jí za to budou vděčné.

Zelená do měst_3

Jak na vodou dešťovou

Je na místě dodat, že městských a obecních projektů na zadržování dešťové vody je v Česku stále spíš poskrovnu a většina jí stále mizí v kanalizaci. Barbara Ševčíková z Ústavu zahradní a krajinářské architektury na Mendelově univerzitě se v tomto ohledu dokonce nechala slyšet, že: „západní země jsou oproti nám padesát let vepředu. Vznikají tam i celé obytné čtvrti bez napojení na kanalizaci.“ Zachycená dešťová voda přitom může sloužit mnoha způsoby, kromě splachování i třeba na praní, pokud je upravená. Může napájet okrasná jezírka či různé jiné typy biotopů, v nichž se lidé mohou koupat. Pro svoji práci ji využijí požárníci i silničáři a mnoho dalších profesí.

I přes existenci podpůrných programů ale zůstává problémem, že jednotlivé městské a obecní administrativy považují nakládání s dešťovou vodou spíše za marginální téma a nevěnují problematice náležitou pozornost. Marek Vácha z IPR k tomu pak obecně přidává další postřeh, který se dotýká i dešťovky: „Největším problémem je zmíněná přetrvávající sektorovost a nedostatečná spolupráce. To vyžaduje nové dovednosti. Také máme stále málo krajinářských architektů, kteří by byli schopni podobné projekty koordinovat již od samého začátku, a to jak v roli zadavatele, tak v roli projektanta. Pokud jsou do revitalizace již existujících parků zapojeni, bývá to až velmi pozdě a jejich role je v rovině podřízeného specialisty, který navrhne zeleň tam, kde zbylo místo. Je zde pouze malý prostor cokoliv ovlivnit.“

Zelená do měst_4

Sem tam se ale naštěstí najde mysl osvícená, a proto mohla Barbara Ševčíková v minulosti spolupracovat v brněnských Kohoutovicích na unikátním projektu tamější dešťové zahrady, což je další ze skvělých řešení pro návrat zeleně do měst. Z nevzhledného betonového prostoru bylo vybudované dýchající místo plné života a barev, kam stéká dešťová voda z okolních šikmých ploch a vzápětí se ukládá v podzemních nádobách, jejichž zásluhou mohou být rostliny soběstačné po celý rok. A v nedalekém Novém Lískovci na podobném principu vznikla také závlaha místního parku Pod Plachtami, jehož součástí je i retenční jezírko. To je pro změnu napájeno z okapů a střech tří nedaleko stojících panelových domů. Tím ale v Lískovci nekončí. Ve čtvrti byly tamějším úřadem prosazeny zelené střechy i stěny, zarostlé příkopy pro zadržování vody a ekologické úpravy, které vycházejí z myšlenek udržitelného rozvoje a soběstačnosti a měly by se projevit i na tamější základní škole.

Barbara Ševčíková nicméně napovídá, že s pořádnou vizí lze dosáhnout i výraznějších milníků: „V australském Melbourne měl velký úspěch projekt, který se jmenoval 10 000 dešťových zahrad. Město nabídlo semináře, workshopy, vytvořilo metodiky o tom, jak se zakládají dešťové zahrady, jak se udržují. Úžasně dokázali město přeměnit.“

Kdo ví, třeba se jednou dočkají i česká města, stejně jako se my možná jednoho dne dočkáme „stromodomů“ ze dřeva a listí. Určitě by to nikomu nevadilo.

Další články